Začneme hodnocením uplynulé sezóny. Co říkáš na její průběh a na celkové páté místo?

Do první poloviny sezóny jsem skoro ani nenastoupil, měl jsem moc práce a fyzicky jsem na zápasy neměl. I přesto jsem s klukama na zápasy občas jezdil, podpořit je a podívat se.

Za mě je 5. místo krásné. Měli jsme dobré i špatné zápasy a nedá se všechno vyhrát. Hlavně, že jsme se bavili hrou.

Po utkání v Českých Budějovicích jsi spoluhráčům oznámil, že to byl tvůj poslední zápas za áčko. Jak se ti hrálo? Docela ti to lepilo.

Ano, oznámil jsem, že to byl můj poslední zápas za áčko. A ano, lepilo mi to. Na poslední zápas jsem si nemohl přát víc, než dát hattrick. Za vše ale můžou mí spoluhráči, kteří mě na hřišti hledali a s naprostou přesností mi přihrávali na čepel. Já již jen nekompromisně zakončoval.

Jak dlouho vlastně hraješ florbal a jak vypadaly začátky?

Začal jsem v 6. třídě. Začátky vypadali tak, že všechen svůj volný čas jsem trávil ve sklepě, trénováním s hokejkou a jedním míčkem. Následně jsem zjistil, že jsou ve Strakonicích tréninky florbalu, a tak jsem začal chodit. Nejprve mě trénoval Tomáš Jiřík a později i legendární Radek Čejka.

Který zážitek byl pro tebe, ve florbalové kariéře, nejsilnější?

Sledovat v Ostravě film Žraločí tornádo 2 (všem doporučuji).

Budeš ještě dále nastupovat za béčko?

Ano. S florbalem končit nechci, pokud moje zkušenosti v béčku využijí, rád si tam občas zahraju.

Čím teď vyplníš volný čas, kterého budeš mít o dost více? Čemu se chceš věnovat?

Zatím jsem nad tím moc nepřemýšlel. Uvidím, jakou cestu mi další rok ukáže. Já se po ní určitě bezhlavě vydám.

Na konec bych chtěl poděkovat klukům, kteří mě vždy podporovali, v dobrých i ve zlých časech. Na zážitky, co jsme spolu zažili, nikdy nezapomenu. STRAKONICE OLEEEE!!