Mnoho z fanoušků a čtenářů vůbec neví, že se právě ty staráš o web a veškeré sociální sítě našeho klubu. Jak jsi se k této funkci dostal a hlavně, jakou s tím máš starost a co tě na tom baví nejvíce?

Přesně tak, dodávat obsah na socky a web je primárně můj úkol. Dostal jsem se k tomu, tak jak to bývá, docela náhodně – před asi deseti rokama, kdy teprve začínal frčet Instagram, jsem založil ten náš klubovej. Po několika dalších letech, když utlumoval své působení v klubu Dominik Harman, jsem po něm, trochu pardoxně (sám totiž Facebook vůbec nemám) převzal i Facebook. A ve chvíli, kdy se spustily nové webové stránky, už bylo jasné, že obsah na ně připadne na starost také mně.

Během sezóny zabere práce na obsahu samotném několik hodin týdně. Když k tomu pak připočtu i čas který sežere pořizování a zpracování fotek a videí ze zápasů a tréninků všech kategorií, což jde také za mnou, tak už toho času je docela dost.

Na této práci mě nejvíce baví bavit zbytek klubu.    

Teď momentálně probíhá letní příprava, jak vůbec letos probíhá? Je to určitě tvoje oblíbená část sezóny, tak jak k ní přistupuješ?

Úvodní část letní přípravy, které se týká fyzické kondice, byla letos po dlouhé době řešena individuálně. Podle starých dobrých zvyků ve sportu bych měl teď říci, že tuhle část sezóny nesnáším, ale už to tak úplně není. Poslední roky se dokonce na letní docela těším, vyměnit na pár měsíců halu za venkovní prostředí je fajn. Moje příprava byla letos tvořená hlavně běháním, ježděním na kole a letníma turnajema.

Víme, že je brzo, ale co očekáváš od nadcházející sezóny a s jakými osobními cíly do ní chceš vstoupit?

Tady se asi odkážu na předchozí odpověď – letos jsme trénovali převážně individuálně a společně se scházíme poměrně krátce, takže zatím nedokážu odhadnout, jak to bude vypadat v sezóně. Každopádně play-off pro nás musí být povinnost a rád bych se podíval i někam za první kolo.

Osobní cíle jsou už pár let stejné – nezranit se (to je spíš přání než cíl), nedělat chyby v úkolech, které se váží k mému postu a v kanadském bodování prohánět útočníky.

Přeci jen si papírově jeden z nejstarších hráčů, což tedy vůbec není na tvých výkonech vidět. Popiš nám ale prosím, jak vnímáš nastupující mladíky v týmu a jak s nimi vycházíš? Na hřišti i mimo něj.

Díky za kompliment, to číslo, které uvádí Český florbal není důležité, podstatné je to číslo, co máš v hlavě.

V nastupující generaci (tzn. kluci na přelomu dorost a junioři) vidím velký potenciál. Je mezi nimi opravdu velké množství šikovných a talentovaných kluků. Ale! Aby se prosadili a dokázali udělat nějaký úspěch teď musí vydržet tvrdě pracovat a ještě přidat. Hrozně bych si přál, aby se jim přechod do mužů povedl a v následujících letech postrčili áčko o trochu výš.

Na hřišti vnímám tyto mlaďáky jako svou motivaci, se kterou se snažím držet krok. A mimo hřiště s nimi vycházím velmi bobře, přeci jen od nich nemám tak velký věkový rozdíl (všichni víme, jak to je).

Je něco, čeho za svojí bohatou kariéru lituješ a udělal bys případně jinak? A naopak, jsou nějaké momenty, na které si mile rád vzpomeneš?

Trochu teď lituju, že jsem v době přechodu na vysokou školu nezkusil zabojovat o místo v nějakém týmu z nejvyšších soutěží. Příležitosti k tomu byly, ale tenkrát se nám tady ve Strakonicích dost dařilo a mně se nechtělo odejít. Na druhou stranu mám teď alespoň čistý florbalový rodokmen. 

Momentů, na které rád vzpomenu je spoustu. Je to asi milion vtipných historek, které ale bez osobního prožití nebudou dávat smysl. Abych ale odpověděl konkrétně, tak období, na které rád vzpomínám, jsou první sezóny, kdy přišla do mužů tvoje generace (ročníky 94/95). Vlítli jste mezi chlapy naprosto nebojácně, měli jste talent, chuť pracovat a strhli jste všechny kolem. Touhle odpovědí se teď trochu obloukem vracím k té předchozí otázce – byl bych velmi rád, kdyby se něco podobného povedlo aktuálním mladíkům.

Z mého pohledu jsi srdce florbalu tady ve Strakonicích, také si byl u jeho skromných začátků. Dokázal bys nějak krátce shrnout, jak se tady tento sport a klub změnily?

Proměna, kterou florbal obecně i konkrétně náš klub prošel za těch více než dvacet let je obrovská. Na začátku tvořil klub jeden člověk s podporou DDM a florbal hrálo pár desítek jedinců. Dnes se na chodu klubu podílí už nízké desítky lidí a mají na starost stovky členů.

A také samotný florbal se výrazně proměnil, stylem, vybavením a celkovým věděním o tomhle sportu. Dneska je již všechno zdokumentované, na všechno existují návody a tréninkové postupy a díky tomu se může hrát na daleko vyšší úrovni. Zároveň je ale v tomhle všem daleko těžší hledat tu správnou radost ze sportu. Jsem rád, že jsem u tohoto vývoje mohl být po celou dobu jako aktivní hráč.

A znovu Tomáš Mareš - ikona, kterou zná ten nejstarší i nejmladší fanoušek. Kdo a proč by měl být v tvém Fantasy týmu z kluků, s kterýma jsi tady ve Strakonicích hrál?

Nechci teď někoho naštvat, tím, že bych ho nezmínil, tak budu vybírat jen z těch, kteří už u nás nehrají nebo již ukončili kariéru v áčku.

Do brány bych zvolil Honzu Vaníčka. Když teď náhodou za Kaplici nastoupí proti nám, vždycky nás potrápí, což potvrzuje jeho kvalitu.

Do obrany beru dva Jakuby. Prvním bude Kuba Kořán. Velmi šikovný hráč, který stále brousí palubovky za béčko a své kvality vždy prokazuje na turnaji v České Lípě, kde dokáže zatopit nejednomu extraligovému hráči.

Na druhého beka beru Kubu Mikeše. Ten svou úroveň nyní potvrzuje v Písku, který dovedl jako kapitán do první ligy, navíc super kluk, takže proto on.

Jako základ útoku bych bral Ondru Nováka. Naprosto komplexní hráč – perfektní střela, technika i fyzička, takže jasná pozice centra.

Další, koho bych bral do útoku je František Schwamberger. Mladší ročníky už asi vůbec netuší o koho jde, tak ho krátce popíšu – pokud existuje někdo, kdo dokázal uklidit do brány jakýkoliv míček, je to právě Šváb, proto volím jeho.

A útok bych doplnil Markem Jiříkem. Také ohromně šikovný hráč, schopný dělat spousty bodů, který bohužel ukončil hráčskou kariéru velmi brzo. V mém výběru ale nemůže chybět.